<ona> a co teď děláš?
<on> sedím a čekám na zvonění..
<ona> a co máte za hodinu?
<on> asi ti to moc neřekne, operační systémy..
<ona> ahá, pán doktor..
Printable View
<ona> a co teď děláš?
<on> sedím a čekám na zvonění..
<ona> a co máte za hodinu?
<on> asi ti to moc neřekne, operační systémy..
<ona> ahá, pán doktor..
Je vedecky dokázané, že 3 zo 4 ľudí tvoria 75% populácie
Klucí já už budu muset.. máma dělá špagety :DDDD
sme sa na tom ujebavali :DD
Když byl Miloš ještě mladý,
nevěděl si s ničím rady,
chlastal pivo,jedl ovar,
byl duševní polotovar.
Na všechny se blbě tlemil,
až pak přišel Nečas za ním,
vzal si Mílu pěkně krátce.
Mrkni Miloš, mrkni zrádce
a hned bude konec práce.
A pak dodal tichým hlasem,
za prvé je konec s chlastem
přidává hned druhou radu,
jestli nechceš zůstat vzadu,
Kalous, Straka,Grebeníček,
toť tvůj nový jídelníček.
Celý hrad už dávno chrní,
zkouší Miloš šířit bludy
sedí jako na jehličí,
přesvědčí, či nepřesvědčí,
přesvědčily, Miloš jásá,
neváhá a prachy zkásá
K tomu hrad a Prahy troška,
podívejme na Miloška.
před očima účty mění,
Je to Miloš, nebo není?
Krást s ním už není hanba,
bradka svině, tělo Ramba.
Pan Paroubek kývá hlavou,
a toť vše? tou zdravou stravou?
Originál: Když byl Pepa ještě mladý - J. Nohavica
Přepracoval: anonym + knox :)
Deník dvouletého děcka....
6:13 Budím se. Super!!!
6:50 Lítám nahatej po bytě a řehtám se. Táta mě honí.
7:05 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl večer vynést.
7:10 Jezdím kolem něj na motorce a pištím.
7:20 Stavíme s tátou hrad pro tyranosaura. Táta ho postaví a já ho rozkopu. Super!!!
8:05 Táta dřímá mezi troskami hradu. Chvíli si hraju sám... s tyranosaurem. Žere šmouly.
8:06 Tyranosaurus strčil svůj ocas tátovi do nosu. Na zadek dostanu já. Řvu.
8:30 Kouzelná školka, nuda, ale tátu to baví. Běhám dokolečka před televizí, dokud nespadnu na zem a neprásknu se do hlavy. 9:10 – 9:40 Řvu.
10:00 Nemůžu najít tyranosaura. Táta se mě ptá, proč řvu. Řvu, protože neumím říct tyranosaurus.
10:40 Táta mi dává na zadek, abych měl proč řvát. Pak mi dá fixy,ať si kreslím.
10:50 Nakreslil jsem abstrakci vyjadřující pocity dvouletého dítěte, kterému nikdo nerozumí. Taťka valí oči.
11:05 Tak na koberec se prej nekreslí.
11:45 Oběd. Zas kuře. Plivu to do květináče
12:30 Jdu spát po obědě. Táta má lepší náladu. „Tak do postýlky, ty uličníku“ . Lezu pod postýlku. Táta počítá do tří. Na tři se tam zaseknu. Řvu.
13:35 Konečně usínám.
14:15 Nudím se. Lítám nahatej a chcechtám se. Táta mě honí. 14:30 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl vynést ráno.
16:00 Konečně jdeme ven. Na písku mi nějakej kluk chce vzít tyranosaura. Vezmu ho po hlavě hrabičkami. Řve. Táta mi dá na zadek. Řvu.
17:30 Půjčím si tříkolku od holčičky. Řve. Musím ji vrátit. Řvu. 18:40 Po večeři si hraju. Spravuju zrcadlo. Kladivem. Musim toho nechat, a tak skáču na balonu, dokud neprdne. Táta řve. Pak se usměje a říká, že jdu zítra do školky.
19:55 V postýlce mi říká pohádku. V polovině užchrápe. Ocas tyranosaura se pomalu blíží k jeho nosu...