Nikdy nevím v jakém prostoru jsem, prostě vidím sebe uprostřed něčeho, nemůžu chodit, a když mě to "přepne" do pohledu první osoby tak jsem unavený, nemohu nic dělat, jen přimhuřovat oči.
Printable View
Nikdy nevím v jakém prostoru jsem, prostě vidím sebe uprostřed něčeho, nemůžu chodit, a když mě to "přepne" do pohledu první osoby tak jsem unavený, nemohu nic dělat, jen přimhuřovat oči.
smrt blizkych, niekedy som ja vrah.. dalej vidim veci, ktore sa o par dni, ci mesiacov stanu... proste, klasa..:)